Když to lesem nejde ...

Když jsem zjistil, že Slezan Opava bude pořádat víceoblastní závod na Raduni, tak jsem ani chvíli neváhal a rozhodl se jet. Před dvanácti lety jsem tam běžel nezapomenutelné štafety, kde jsem si připadal jak v jiném světě. Opavské retro mapy byly v tehdejší době vždy zárukou silného zážitku v lese. Včera jsem si vytáhl starou mapu, prošel si trať a po letech již s úsměvem na rtech zavzpomínal.

Stará mapa s tratí:



Do závodu jsem tak nastupoval s očekáváním tuhého boje nejen se svojí fyzičkou.

Výrazný posun byl vidět už v organizaci závodu. Na oblastní žebříček mapa byla celkem slušná (pominu velikost značek apod.), kontroly svítily, co se ale nezměnilo byl terén. I když možná ano, stal se ještě více nepoužitelným a tomu odpovídaly i tratě. Když to nešlo lesem, tak se běhalo po cestách, na obhajobu stavitele, ale jakýkoliv delší pobyt mimo cestu by byl jen zákeřným útokem na závodníka. Mám rád les s více porostovými patry, ale když je v lese několik pater podrostu a neustále packáte v ostružiní a trávě po pás většinou hodně nad kolena (no spíše i nad pas), tak to musíte být opravdu nadšenec, aby se vám takový závod líbil.

Novou mapu s tratí a postupy najdete v mapovém archivu - zde.

Jsou prostory, které jsou pro ob nevhodné a myslím, že Raduň je jeden z nich. Jsem ale rád, že jsem se zúčastnil dnešního závodu, přesvědčil jsem se, že jsem se před dvanácti lety nemýlil.

OŽ Raduň 2011